OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jestli něco opravdu nemám rád, tak je to floridský death metal a německý thrash metal. Nemám rád tyhle dvě vývojové větve metalové hudby. Přijdou mi zbytečně přeceňované, nudné a tak nějak po dlouhou dobu sterilně nezajímavé. Ale existujou i výjimky. Z Floridy nemám rád všechny bez rozdílu věku, pohlaví a délky dredů s lehkým přimhouřením oka nad OBITUARY, no a z Německa ukousnu právě jen dvě party. Trošku SODOM a trošku víc KREATOR.A právě ti druzí budou námětem naší recenze. I když vlastně…recenze.
Těžko tomu tak říkat, když vlastní hudba na „Enemy of God“ moc šancí pojmout jakýkoliv zajímavý pokec o nové desce KREATOR vůbec nedává. Spíš by se tomu dalo říkat retro geneze. Ono totiž to, co KREATOR vydávají za nový materiál, až tak nové není. Vlastně to vůbec není nové a zní to spíš hodně staře. Což ovšem neznamená, že by to nebylo dobré. Obal už tradičně zdobí variace na maskota veleúspěšné desky „Coma of Souls“ z roku 1990 a hudebně je „Enemy of God“ klasickým valivým thrashem z dílny KREATOR v nejlepších letech. Se všemi hutnými rychlostně brutálními riffy a cirkulárkovými sóly, doprovázenými charakteristickým mluvořevem Mille Petrozzy, přiklepnutými tradičními breaky letitého bubeníka Ventora. Víc k hudbě vlastně ani není co dodat. Staří dobří KREATOR. Tady by se vlastně dalo utěšeně skončit, nebýt toho, že si musím uhájit svůj recenzentský postoj a relativně vysoké hodnocení. Ne všechno, co bylo dobré před patnácti lety, je totiž dobré i dnes a určitě se najdou hlasy, které s klidem pošlou KREATOR do věčných lovišť. Já to nebudu. KREATOR si vážím, jak za jejich animální období v ranné fázi kapely, tak i za vyspělou hudební preciznost a schopnost kombinovat žánry, rozrůstat se a přitom zůstat sami sebou. Veškerá alba vzniklá v 90. letech beru jako milníky, kterými se kapela posunula za hranice původních mantinelů. Ať už jde o slavné „Coma of Souls“, nepochopený „Renewal“, mírně beztvarou a trochu zapadlou „Cause for Conflict“, nebo dle mého výborný a absolutně nedoceněný „Outcast“ až po „Endoramu“, kterou se kapela opět prorazila do světa, ovšem spíš díky záporné reklamě a ohlasu i v jiných než metalových médiích. Co se mi opravdu nelíbilo, byl návrat ke kořenům v podobě „Violent Revolution“. Staří fanoušci ho sice přijali vesměs kladně, ale já tu desku nějak nemůžu vystát. Na poměry KREATOR mi přijde enormně sterilní, což je navíc vyšperkováno naprosto podivným zvukem celého alba. Už bych pomalu lámal hůl, nebýt právě novinky „Enemy of God“. Tak trochu se sem zase vrací dozvuky progresivní deváté dekády a kromě kytarového hukotu tu můžeme zaslechnout i nejednu perfektní melodii. Kapela už před dlouhými léty pochopila rovnici, že hrát tvrdě se nerovná hrát rychle. Což na novince velice efektivně využívá. Toť asi ty hlavní rozdíly oproti předchozímu albu. To, co se mi pořád nepozdává, je zvuk. Tohle já prostě nikdy nepochopím. Ne, není špatný. Ale až nechutně voní 80. léty. Přitom to album zvučil Andy Sneap, a když si vzpomenu na nedávný zvuk posledního BLAZE, kde z lehce nadprůměrného metalu vyzvučil poměrně zajímavou hudební nakládačku, nejde mi na rozum, proč to samé neprosadil i u KREATOR. Starý perfektně vyvedený thrash v novém kabátě by byl jistě mnohem zajímavější, než starý perfektně vyvedený thrash ve starém kabátě. Škoda věčná škoda.
„Enemy of God“ je zkrátka album staré. Kapela tu okatě čerpá z patnáct let starých kořenů, což mi ovšem vůbec nevadí. Vyčerpala totiž bez diskuzí ten nejlepší hudební podklad a deska se tak s klidem může stavět vedle velkých alb dob minulých. To, že už je to trochu out of date, je sice blbý, ale pořád lepší, když takhle hrajou KREATOR, kteří podobnou tvář kdysi definovali, než když je slyšet z desky dva roky starých bažantíků. Ale vzhledem k tomu, že to byli právě KREATOR, kteří před časem nahráli „Outcast“… no, radši nic. A tři poznámky na závěr. KREATOR mají vyvinutý talent na skládání zajímavě hymnicky pojatých epopejí, kupříkladu takových skvostů, jako je závěrečná skladba alba. Některý riffy na albu opravdu nakopávají prdel, užijte si jich, dokud KREATOR ještě hrají, protože něco takového už nikdo nikdy nesloží. Na albu je trochu moc písniček a ne všechny jsou úplně dobré. Neškodilo by ho trochu ukrátit.
Album je tradiční až běda. Nicméně fakt, že obsahuje z celkem dost povedené fláky, desku zachraňuje. Škoda jen několika nehezkých převážně technických detailů, které jí mírně sráží.
7,5 / 10
Mille Petrozza
- Kytary, Zpěv
Christian "SPEESY" Giesler
- Basa
Sami Yli-Sirniö
- Kytara
Jürgen "Ventor" Reil
- Bicí
1. Enemy of God
2. Impossible Brutality
3. Suicide Terrorist
4. World Anarchy
5. Dystopia
6. Voices of the Dead
7. Murder Fantasies
8. When Death Takes it's Dominion
9. One Evil Comes - A Million Follow
10. Dying Race Apocalypse
11. Under a Total Blackened Sky
12. The Ancient Plague
Hate Über Alles (2022)
Gods Of Violence (2017)
Dying Alive (Live) (2013)
Phantom Antichrist (2012)
Hordes Of Chaos (2009)
At The Pulse Of Kapitulation - Live In East Berlin 1990 (DVD) (2008)
Enemy Of God (2005)
Live Kreation: Revisioned Glory (Live, CD+DVD) (2003)
Violent Revolution (2001)
Past Life Trauma (Best Of) (2000)
Voices Of Transgression (Best Of) (1999)
Endorama (1999)
Chosen Few (EP) (1999)
Outcast (1997)
Scenarios Of Violence (Best Of) (1996)
Cause For Conflict (1995)
Renewal (1992)
Coma Of Souls (1990)
Extreme Aggression (1989)
Out Of The Dark... Into The Light (EP) (1988)
Terrible Certainty (1987)
Flag Of Hate (EP) (1986)
Pleasure To Kill (1986)
Endless Pain (1985)
Vydáno: 2005
Vydavatel: SPV
Stopáž: 55:50
Produkce: Andy Sneap
Studio: Backstage Studios
Keď som sa v roku 2000 rozprával s Millem o výberovke "Past Life Trauma", v závere rozhovoru som vyjadril nádej, že aj ďalšia tvorba jeho kapely sa bude niesť v smere nastolenom vynikajúcim albumom "Endorama".
Pri počúvaní dosky "Violent Revolution" som zistil, čo znamenalo to jeho "nechaj sa prekvapiť"; zobudila ma z naivného sna do krutej reality nemilosrdných pravidiel dopytu a ponuky. Pre pána Petrozzu bolo jednoducho až príliš ponižujúce sledovať, ako na turné k "Endorame" žali oveľa väčšie úspechy "nejakí" MOONSPELL. Veľmi rýchlo hodil za hlavu hodiny spevu i myšlienku objavovania nových horizontov tvrdej rockovej muziky po boku Thomasa Vetterliho a vrátil sa do náručia starých thrasherov uschnutých v osemdesiatych rokoch.
KREATOR áno, ale iba "Renewal", "Outcast" a "Endorama". A hoci aj na novinke "Enemy Of God" nachádzam veľmi silné momenty, ktoré mi pripomínajú inteligentnejšiu, progresívnejšiu tvár mojej kedysi obľúbenej kapely (sledovať jej hrozné vystúpenie po EDGUY v Detve bolo pre mňa utrpením), v konečnom dôsledku prevláda zvláštne trpký pocit prázdnoty.
Už viem, prečo som nikdy neprišiel na chuť zúfalcom typu DESTRUCTION a SODOM.
Inu, KREATOR se na stará kolena nechtějí znovu stát inovátory, jakými byli především na výtečné desce "Endorama". Progres a kreativita jsou pryč, zůstala jen rutinní kostra ověšená pouze troškou opravdu zajímavých momentů. Sázka na jistotu, příznivci "Coma Of Souls" budou nejspíš spokojeni.
KREATOR uvízli v bludném kruhu. Když v roce 1992 přišli s experimentálním počinem "Renewal", setkali se spíše s chladným přijetím, a tak nastalo usmiřování starých fanoušků deskou "Cause For Conflict" (1995). Stejný postup se defacto opakoval i v dvojbloku "Endorama" (1999) a "Violent Revolution" (2001). Jak se však zdá, na další experimenty už kapela nemá sílu a zřejmě ani chuť. Tak nám tedy nabízí nestydatě archaickou nahrávku plnou KREATOR klišé made in 80's a nepochybuji o tom, že si to tak fanoušci přejí. Pochopitelně, nic proti thrashi ze staré školy. Co však například funguje u loňské desky EXODUS, v případě KREATOR pochvíli nudí a i když "Enemy of God" nabízí několik slušných momentů, v globálním měřítku je to pouze průměr a navíc ještě i zbytečně natahovaný.
Donedávna to byly pouze revivalové kapely všeho druhu, ale v poslední době začínám v sobě objevovat novou nenávist. A sice ke všem těm comebackům a návratům ke kořenům. KREATOR skutečně hrají jako na "Coma Of Souls", občas si vzpomenou na trochu melodiky a skutečně to místy blikne jiskřičkou žádostivosti. Těch záblesků je ovšem jako šafránu a tak nenachazím sebemenší smysl pro opěvování "Enemy Of God". Ano produkoval to Andy Sneap, a co má být? Typická řezničina made in KREATOR. Neuráží, nenadchne, tak co s tím?
Zase jeden pokus jak oživit nenávratně ztracenou minulost, to byla moje první myšlenka po vyslechnutí nového alba legendárních KREATOR. A nijak se to nemění ani po nevím už kolikátém poslechu. V tom albu to je, všechno to, čím před tolika lety KREATOR svým fanouškům učarovali, thrashová řezničina se specifickým smyslem pro melodiku a osobitým vokálem. Co si s tím ale má počít dnešní fanoušek namlsaný přehršlí moderně se tvářících stylových fůzí? Nevím. Pro mě má tohle album bohužel hodnotu pouze jako pro pamětníka, kterému se při jeho poslechu vybaví časy dávno minulé. Jinak to na mě působí jako přílišná rutina, přímo vykrádání vlastní minulosti. KREATOR prostě jen převařili své už patnáct let staré album „Coma Of Souls“, jenže z téhle dávno ohlodané kosti nemohlo vyjít nic jiného než hodně řídký vývar.
KREATOR vletí do alba s razancí svých nejlepších alb "Extreme Aggression" a "Coma Of Souls" , kterými na přelomu 80-tých a 90-tých let diktovali podmínky celé evropské thrash metalové scéně. První 3 skladby "Enemy Of God", "Impossible Brutality" a "Suicide Terrorists" dokonale rekapitulují atmosféru té doby, bohužel se však albu nepodaří udžet vysoko nastavenou laťku a spadá pouze do průměru produkce KREATOR. I tak solidní retro věnované věrným.
Sice tento album nebude nikdy mať na mnou obľubené "Coma Of Soul" a "Renewal", ale aj tak podľa mňa ide o vydarený počin. Hoc tento album neprináša nič nového, ani po hudobnej a ani po zvukovej stránke, tak je to OK. KREATOR je klasika a to že som ich vždy mal rád, sa odráža aj v hodnotení. Priznávam, že som troška nekritický... Snáď mi bude odpustené.
pre mňa najlepší Kreator
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.